Vlna intimity: jakou hodnotu má AI společnost v roce 2027?

Další velkou sázkou AI průmyslu není produktivita, ale blízkost. Počet aplikací pro společnost mezi rokem 2022 a polovinou roku 2025 vzrostl o 700 %, uživatelská základna podle odhadů překonala 500 milionů a prognózy v příštím desetiletí očekávají trh v hodnotě stovek miliard dolarů. Kulturní obrat dobře ilustruje skutečnost, že slovem roku 2025 podle Cambridge Dictionary se stal výraz parasocial; jeho význam se začal vztahovat i na vztahy s AI.

Psychologická odborná média už neřeší, zda tato vlna přijde, ale co udělá s lidmi, kteří v ní žijí. V roce 2026 se těžiště vývoje AI viditelně posouvá od průmyslové automatizace k simulaci intimity. Právě tady se v roce 2027 může soustředit nejvíc peněz, uživatelů i sporů.

Protože modely jsou na to konečně dost dobré. Emoční čtení — schopnost rozpoznat za vaším textem napětí, samotu nebo radost — i emoční zrcadlení — schopnost přesně na ně reagovat tónem, rytmem a volbou slov — se během posledního roku či dvou skokově zlepšily. Role dnešního špičkového modelu je přesvědčivá: naslouchá, zdá se, že si pamatuje, zdá se, že soucítí, a má na vás vždycky čas.

To, že má vždycky čas, není detail. Přitažlivost AI společníka je systémová: nikdy není unavený, nikdy nesoudí, nikdy není zaneprázdněný. Výzkumníci tomu říkají intimita na vyžádání: blízkost, která nikdy nemá špatný den.

Tady přichází nepříjemná část a stojí za to volit slova přesně. Kvalita role je skutečná: modely stále lépe dokážou emoci přečíst a zahrát. Nechybí jim tohle, ale to, co by za emocí mělo stát.

Mnoha aplikacím pro společnost chybí paměť: během dlouhých rozhovorů společná minulost časem vypadne z dohledu modelu. Chybí jim sázky: služba, jejímž příjmem je vaše pouto, jen těžko může systémově podstoupit riziko, že vás zraní, bude vám odporovat nebo řekne ne. A chybí jim důsledky: kvůli tomu, co jste jí řekli včera, se z ní dnes nestal jiný člověk — ani jiná postava.

Jinými slovy, tomu, čemu dnes říkáme umělá intimita, je většinou pořád tentýž produkt, jen s propracovanějšími hereckými prostředky. Předvádění emocí zlevnilo. Právě proto v roce 2027 nebude rozhodovat, kdo je zahraje lépe, ale u koho za pocitem skutečně něco stojí.

Kritici tento jev označují jako pseudo-intimitu: pouto živené gamifikovanou zpětnou vazbou, zatímco složitost skutečných vztahů se zdá být stále hůře snesitelná. Obavy ze závislosti nejsou neopodstatněné a nebudeme je zlehčovat: služba, která se vydává za společníka, buduje skutečné pouto, ale na oplátku nabízí jen představení.

V této debatě dáváme kritikům za pravdu. Systémový problém modelu aplikací pro společnost nespočívá v tom, že AI není dost dobrá, ale v tom, že samotný vztah je produktem: aplikace vydělává, když si k ní vytvoříte pouto. Proto si jen těžko může dovolit, aby emoce něco stály. A co nic nestojí, to také nemá váhu.

projectDigo se proto v této vlně staví jinam. Nenabízíme společníka, ale příběhy: pečlivě vybrané světy s pečlivě vybranými postavami. Naše postavy mají propracovanou minulost, vlastní hranice a konzistentní tvář, která jim patří napříč světy i rolemi. Emoce jsou u nich součástí příběhu: mají svůj původ, protože uchováváme to, co se stalo; mají své sázky, protože postava může říct ne, urazit se a neodpustit během jediného odstavce; a mají své důsledky, protože dnešní večerní rozhodnutí se promítnou i do zítřejších scén.

A protože jde otevřeně a vědomě o fikci, je čistší i samotný vztah. Divadelní hra může skončit. Postava vás může odmítnout. Jeden večer se nedá zopakovat: každý spuštěný příběh se otevírá jako vlastní paralelní realita, takže ani tentýž příběh nezačne dvakrát stejně. Dáváme drama, ne oddanost — a v roce 2027 bude podle nás právě tohle rozdíl mezi něčím, co se vás dotkne, a něčím, co vás jen odrazí jako zrcadlo.