AI roleplay ve vašem jazyce: proč záleží víc než dokonalá próza

Většina Evropanů pod padesát let se v angličtině domluví. Sledujeme seriály s titulky, čteme návody, odpovídáme na e-maily. Snadno pak dojdeme k závěru, že angličtina stačí na všechno.

Na milostnou scénu ale nestačí. Lidé, kteří zkoumají dvojjazyčné čtenáře, znovu a znovu zjišťují totéž: slova ve druhém jazyce dopadají s menší silou. Urážka méně bodne. Něha méně zahřeje. Rozumíte každému slovu vyznání, ale prožijete sotva polovinu, protože část vás mezitím překládá.

Pro většinu věcí to nevadí. U příběhu, jehož jediným smyslem je něco ve vás vyvolat, je to to jediné, na čem záleží. A pokud anglicky nemluvíte plynně, je to ještě horší: nečtete romanci, jen děláte domácí úkol s romantikou uvnitř.

Většina seriózních platforem s AI příběhy vzniká v angličtině, testuje se v angličtině a prodává v angličtině. Když jim napíšete německy nebo polsky, mnohé z nich odpoví stejným jazykem, protože to základní AI modely umějí. To ale není totéž jako produkt vytvořený pro vás. Světy byly napsány pro anglické čtenáře, rozhraní zpravidla zůstává anglické a lze celkem oprávněně hádat, že nikdo z týmu neodehrál čtyřicet tahů ve slovinštině, aby zjistil, co se stane.

Skutečná volba většiny čtenářů mimo anglicky mluvící svět tedy zní: dobrý příběh v jazyce, který cítí jen napůl, nebo chatovací aplikace ve vlastním jazyce, ale bez příběhu.

Raději vám to řekneme teď, než abyste na to přišli druhý den.

AI píše nejlépe anglicky, protože právě z angličtiny se učila nejvíc. V jiných jazycích je dobrá a zlepšuje se, ale není to romanopisec. Občas z ní vypadne kostrbatá věta. Občas nějaká fráze zní, jako by ji napsal stroj — protože ji napsal. Čím menší jazyk, tím častěji se to stává. Nikdo by neměl čekat dokonalý výsledek a kdokoli vám ho slibuje v patnácti jazycích, nehraje s vámi fér.

Na oplátku dostanete celý zážitek v jazyce, ve kterém myslíte. Vypravěče, každou postavu, den i denní dobu na obrazovce, celou aplikaci kolem. Píšete tak, jak byste skutečně mluvili, a stejným způsobem dostáváte odpověď. Podle naší zkušenosti na kostrbatou větu za chvíli zapomenete. Na scénu, která vás zasáhla právě proto, že byla ve vašem jazyce, ne.

projectDigo vypráví příběhy a zachycuje je realistickými obrazy. Je pro každého, kdo chce číst víc než jednu či dvě věty. Umí to v patnácti jazycích: angličtině, němčině, francouzštině, španělštině, italštině, nizozemštině, polštině, češtině, maďarštině, slovinštině, chorvatštině, dánštině, norštině, švédštině a finštině.

Jazyk se volí pro každý příběh zvlášť. Od první věty v něm píšete a vypravěč i všechny postavy v něm odpovídají po celou dobu příběhu. Ať hrajete v kterémkoli jazyce, dostáváte stejný ručně napsaný svět, stejné lidi i stejné sázky — ne osekanou verzi anglického originálu.

Nevznikl v angličtině a nepřekládal se až dodatečně. Od prvního dne se hrál v maďarštině, která je angličtině vzdálená asi tak, jak jen evropský jazyk může být. Jak udržujeme příběh v jednom jazyce během dnů hraní, patří k práci, o níž veřejně nemluvíme.

1. Otevřete ji ve vlastním jazyce. Napište v něm hned první větu, ne anglicky, a podívejte se, zda se vás příběh drží.
2. Rozhlédněte se kolem příběhu. Jsou ve vašem jazyce i menu, popisky a detaily na obrazovce, nebo jen odpovědi?
3. Udělejte scénu emotivní. Posuňte ji k hádce nebo vyznání. Pokud má aplikace sklouznout zpět do angličtiny, stane se to právě tady.
4. Vraťte se zítra. Jazyk, který vydržel jeden večer, by měl držet i druhý den — spolu s tím, o čem jste mluvili.

• Próza není dokonalá. Viz výše. Myslíme si, že tahle výměna stojí za to, ale vám se tak jevit nemusí. I to je fér závěr.
• Maďarštině jsme věnovali nejvíc hraní. Ostatním čtrnácti jazykům jsme sami věnovali méně času a nejspíš v nich najdete nedotažená místa, která jsme přehlédli. Až je najdete, chceme o nich vědět.
• Zatím není otevřeno. projectDigo je nyní uzavřené a otevře se později v roce 2026. Jde o placený produkt bez bezplatné verze, pouze pro dospělé, který začne v omezeném počtu evropských zemí.